Pětkrát Pazderu, prosím!

11.11.2014 00:20

Dnes vám nabídnu další pohled na poněkud absurdní situace, do nichž se také může dostat člověk, jenž v minulých měsících vydal svou první autorskou knihu (všimněte si, že slovu spisovatel se zatím obezřetně vyhýbám).

Řekněme, že máte za sebou úspěšné vydání románu. Žebříčky prodejnosti zatím pokud je vám známo nebourá, ale koupila si ho kromě pár stovek čtenářů i celá řada vašich známých. Celkem logicky po vás žádají výtisky také mnozí vaši příbuzní, byť s ujištěním, že vám je samozřejmě zaplatí. Zaplašíte nerudné myšlenky na to, proč si knihu nekoupí sami, když je dle ověřených svědectví k sehnání prakticky v každém větším knihkupectví (včetně toho v supermarketu, kam rodina jezdí na nákupy každý pátek) a přislíbíte objednávku vyřídit.

Mezitím se ovšem nabídne ten člen příbuzenstva, kterému na vás OPRAVDU záleží (což je, přiznejme si, vždy jedině maminka), že knihu viděl v katalogu Knižního klubu a že ji tedy hromadně objedná. Jste rádi - pro jednou jste ušetřeni nákupu více výtisků své vlastní knihy, ta situace ve vás totiž vždy nutně vzbuzuje jistý pocit trapnosti, jakkoli je jasné, že prodavačka prakticky nikdy nemůže tušit, že jste autorem.

Tentokrát se ale tedy zdá, že objednávka jde mimo vás a budete se muset na knížky tak nanejvýš podepisovat, což naopak děláte rádi, protože improvizované autogramiády ve vás naopak probouzejí už trochu zapomenutou autorskou hrdost. Z radostných pocitů vás ale za pár dní vrátí do reality telefonát.

„Ahoj, no prosím tě, představ si, co se mi stalo!? Oni mi místo tebe omylem poslali pět knížek od nějaké Lázničkové!“

Trochu zaskočeně a zároveň i poněkud provinile přitakáváte, že kolegyni Petru Lázničkovou znáte, byla ostatně s vámi a ostatními autory dané edice v létě na veletrhu Svět knihy, a ano, její kniha je obálkou hodně podobná té vaší, takže si je dodavatel asi spletl. To je tedy pech.

„Co mám dělat?“ táže se ale ještě mnohem zaskočeněji ona osoba od dětství vám nejmilejší, a vy zase ještě mnohem provinileji vysvětlujete, že tím pádem bude patrně muset zavolat tam a tam, říct to a to, a pak taky poslat NA SVÉ VLASTNÍ NÁKLADY všech pět Lázničkových někam zpátky do Nového Strašecí, kde má sklad Knižní klub (průvodce světem knih, včetně těch neobjednaných), a vyžádat si v přiloženém dopise - nejlépe s kopii původního dodacího listu - aby poslali tentokrát opravdu správně pět Pazderů.

V nastálém tichu je míra trapných pocitů ještě o řád vyšší a během pár vteřin už moc dobře víte, že budete tuhle otravnou proceduru muset vzít na svá bedra sami, tím spíš, že maminka mezitím těch pět požadovaných knih přeci jen nakoupí v supermarketu, takže už ten původní kvintet ani nepotřebuje - ovšem, co by (ve vší kolegiální úctě) dělala s pěti Lázničkovými, že?

Abych to tedy zkrátil, pozítří jdu s balíkem na poštu. Sympatické Petře Lázničkové samozřejmě nic nevyčítám, zato Knižnímu klubu jsem v přiloženém dopise pomstychtivě napsal, že náklady vzniklé na poštovném MNĚ kvůli JEJICH chybě navrhuji vykompenzovat bonusovým šestým výtiskem k těm pěti původně objednaným Pazderům: doufám, že se opravdu chytí za nos a mně se tak zadarmo o jeden výtisk zvyší prodej! ;)