Příběh jako stvořený na závěr roku ;)

Blíží se konec roku a tak je čas smáznout otazník, který jsem na tomto blogu zanechal letos v létě. Možná si vzpomínáte, že jsem vám citoval tento článek o majiteli antikvariátu v anglickém městečku, který v jedné z knih objevil dopis na rozloučenou od umírající matky určený pro její dceru. Přiznávám bez mučení, byl jsem pobaven hlavně tím emocervoucím titulkem znějícím jako z nějakého opravdu drsného literárního braku.

Zavtipkoval jsem si pak taky a zkusil navrhnout pár variant vývoje toho příběhu, v několika různých literárních žánrech. Úplně na konci toho minulého příspěvku jsem ale podotkl, že by mě samotného zajímalo, jak celý případ dopadl. Pokud to zajímá i vás, čtěte dál :)

Pátrání totiž netrvalo dlouho a na webových stránkách listu Independent jsem objevil článek, který popisuje pozadí celého příběhu. Pokud vládnete angličtinou, můžete si ho přečíst sami, pokud ne, povšimněte si alespoň data vydání - vyšel 6.9., tedy týž den (!), kdy u nás teprve původní text o tom, že majitel neznámou dívku zkouší najít :) Tak jako tak, story je to ale opravdu dojemná: šestatřicetiletá paní Gashová před patnácti lety vážně onemocněla a nakonec podlehla cystické fibróze. Své tehdy pětileté dceři ale ještě předtím napsala dojemný dopis. Dopis, který byste jako dítě nechtěli dostat a jako dospělý se vám ho skoro ani nechce číst, protože začíná slovy: Pokud ti tohle tatínek čte, znamená to, že jsem zemřela a odešla do nebe žít tam s anděly...

Pokračování není o nic méně dojemné: třeba svou nemoc dceři maminka popsala jako slabý hrudník a vysvětlila jí, že operace, která to všechno měla spravit, se nepodařila. Pětileté Bethany taky v dopise připomněla, aby se nezapomněla starat o svého králíčka Rosie, a slíbila jí, že bude navždycky nahoře na nebi hlídat a sledovat, jestli je dcerka v pořádku.

Nu, jestli svůj slib splnila, může být spokojená: dnes jednadvacetiletá Bethany se s dopisem po patnácti letech opět shledala, z celkem pochopitelných důvodů se to neobešlo bez dojetí a mimo jiné popsala, jak došlo ke ztrátě. Dopis i s fotkou v obálce někdo nejspíš založil do knihy právě proto, aby se neztratil, nicméně při stěhování skončil nějakou nešťastnou náhodou zrovna zmíněný svazek v cizích rukou...

Hezký příběh na závěr roku, co říkáte? :) A pochybuju, že se ubráníte dojetí vy - stačí se podívat na snímek pětileté holčičky s maminkou, která jí za pár týdnů odešla navždycky...